Průčelí kostela Panny Marie Vítězné je zdobeno třemi kamennými sochami. Na ose průčelí je zpodobněn sv. Václav jako zemský patron. Socha sv. Václava je umístěna na samém vrchu tympanonu a je tak nevyšším bodem trojúhelníkové kompozice průčelí. Světec je oděný do brnění se suknicí a pláštěm. Postava stojí v tzv. kontrapostu s levou nohou nakročenou dopředu, na pravé spočívá váha těla. V pravé ruce drží korouhev a v levé ruce drží erb se svatováclavskou orlicí. Na hlavě má knížecí čepici, jako symbol své světské hodnosti. Po stranách jsou umístěny sochy dvou andělů. Anděl na pravé straně je esovité kompozice, levou nohu má nakročenou dopředu a spočívá na ní váha těla, pravou nohu pak má odlehčenou a mírně pokrčenou. Mezi dolními končetinami má vytvořený suport z drapérii, který pomáhá nést váhu materiálu. Drapérie s barokní dynamikou zahaluje celé tělo. Hlava je natočena do leva, směrem k ose průčelí. Levou rukou si přidržuje látku na prsou, pravou má svěšenou podél těla. Levý anděl stojí na své pravé noze, druhou nohu má nakročenou dopředu. Celá postava je zahalena v drapérii, tu si anděl drží levou rukou na prsou, pravou má svěšenou podél těla a drží část draperie. Hlavu má otočenou do leva, směrem ke vchodu do kláštera. Křídla andělů jsou složena na zádech.

Cílem restaurování sochařských děl byla konzervace kamenného materiálu a navrácení jejich vzhledu co nejblíže jejich podobě v době vzniku. Prvotním krokem restaurátorského zásahu byla podrobná dokumentace stavu díla před restaurováním. Ve druhém kroku proběhla prekonsolidace kamene. Došlo k převozu do ateliéru. Byly provedeny zkoušky čištění a po jejich vyhodnocení bylo dílo zbaveno povrchových nečistot včetně biologického napadení a černé krusty. Poté proběhlo statické zajištění trhlin a následně jejich vytmelení. Došlo k plastické a barevné retuši v místech mechanického poškození i v místech degradace materiálu tak, aby nebyl narušován celkový dojem z díla. Všechny kovové prvky na díle byly zbaveny oxidace, ošetřeny inhibitory koroze a opatřeny zlacením. Díla byla opět osazena na nový nekorodující čep. Na závěr došlo ke zpevnění povrchu a k hydrofobizaci pískovcového materiálu. Celý restaurátorský proces byl dokumentován v restaurátorské zprávě.